Začátek tohoto článku bych chtěl věnovat vzpomínce na piloty, kteří zemřeli během ukázky svého Su-27. Co havárii zapříčinilo, o tom se dodnes pouze spekuluje a dle neověřených zdrojů jsou ve hře dvě verze. A to chyba pilota či dle předběžné zprávy Běloruského letectva nasátí „ptáků do motorů“. Ať už to bylo jakko-li životy pilotům to nevrátí a protože lidé snadno a rychle zapomínají, zůstanou tyto řádky a pár fotografií jako vzpomínka na dva vynikající piloty, kteří zemřeli, když chtěli pobavit fanoušky letectví a ukázat umění své i svého letounu. Jejich vystoupení připomnělo něco, na co většina z nás zapomíná a to skutečnost jak nepatrná chyba či výpadek letounu může způsobit katastrofu a jak blízko je smrt tomuto povolání. Obdivuji všechny rádoby odborníky, kteří se vyjadřují v mnohdy až nechutných diskusích, které se od havárie vedou na internetu.
Za člověka, který v tu chvíli stál na letišti mohu jen napsat následující, motory skutečně náhle ztichly a letoun se jakoby zastavil (v žádném případě nemohu vyloučit náhlé otočení větru či pouhý subjektivní dojem, navíc byl letoun v té chvíli od diváků poměrně daleko), následné strmé klesání svědčilo o pilotově snaze znovu získat vztlak. Jako by došlo k výpadku motorů a jejich opětovnému zažehnutí až po krátkém střemhlavém letu, ale opět zdůrazňuji, že toto je pouze dojem přihlížejícího laika. Skutečnost je taková, že letouny jsou předváděny v naprosto mezních režimech v nízkých výškách a pilotovy je tím odebrán čas na nápravu své případné chyby či zakolísání stroje. Čest památce pilotům Běloruského letectva plk. Alexandra Morfického (полковник Александр Морфицкий) zástupce velitele západního taktického velení letectva a vojsk protivzdušné obrany Běloruska a plk. Alexandra Žuravleviče (полковник Александр Журавлевич) kteří zahynuli dne 30. srpna 2009 v 13.17 na leteckém dni v Polské Radomi. Více než důstojně reprezentovali svou zem a dokázali pilotovat svůj letoun nejen za letu, ale i během pádu.
A nyní již k naší první výpravě do Polské Radomi. A protože se po Evropě se ženou pohybujeme téměř výhradně vlakem vyrazili jsme v pátek EC 115 do Katowic a dále pak místním rychlíkem do Kielce, kde jsme měli zajištěné ubytování. Má první zkušenost zní: spojení zásadně vyhledávejte na www.pkp.pl jak IDOS zatím nikdy nezklamal tak v Polsku snad nesouhlasil jediný spoj a již v Katovicích jsme zjistili, že náš spoj nejede (naštěstí jel asi za půl hodiny jiný vlak stejným směrem). Snad v každém městě, kterým jsme projížděli bylo vidět nespočet plakátů na Radomskou airshow, asi největší v Katowicích zakrýval celou budovu na náměstí. Před osmou večer jsme dorazily do Kielce kde jsme měli zamluvený hotel, protože jsme se pro cestu rozhodli poměrně na poslední chvíli a v místě konání bylo již beznadějně obsazeno. V hotelu nás čekalo velmi příjemné překvapení veškeré služby byly perfektní a to za velmi přijatelné ceny. Pivo bylo výborné, lidé velmi přátelští a přesto, že Kielc je vzdálen od Radomi asi sto kilometrů zde všichni žily svou airshow a ověřovali, jestli i my dorazily na jejich slavnost a to včetně recepční a barmana. Sobotní cesta na letiště probíhala podle plánu a již před osmou ranní jsme vystupovali v Radomi na nádraží, kde jsme celkem bez problémů našly autobus na letiště. Cesta autobusem byla už horší, město bylo již zcela zacpané přijíždějícími návštěvníky a nutno podotknout, že organizace dopravy trochu vázla a většina policistu spíše bezmocně přihlížela bez dalších ambicí na situaci něco měnit. Asi po 30 minutách jsme dorazili k letišti, kde prodej vstupenek a odbavení při vstupu probíhali celkem svižně. Ihned po vstupu nás uvítala velmi bohatá statická ukázka za kterou následovalo velké množství stánků s výborným jídlem a vším možným opět za velmi přijatelné ceny a co mě opravdu zaujalo byl obrovský dětský kout kde chybělo snad jen Ruské kolo. Další pěknou podívanou skýtali modely vojenské techniky v měřítku snad 1:5 a výstavka v Polsku velmi populárních papírových modelů. Jediné co organizátoři nedokázali na sobotu zajistit bylo slušné počasí, takže asi hodinu po slavnostním zahájení přišla průtrž mračen, která trvala snad tři hodiny, a zbytek programu byl odřeknut, takže nakonec jediné co jsme ze sobotního programu viděli, bylo vystoupení Polského aeroklubu a slavnostní průlety. Po té co jsme přečkali průtrž a viděli ještě několik vrtulníků jsme odjeli zpět do hotelu sušit věci s tím, že si vše vynahradíme v neděli. Druhý den cesta probíhala taky v klidu a i cesta autobusem byla ucházející, takže jsme již po osmé snídaly u stánku na letišti. Přesně v 10.00 hod začaly vystoupení Polského aeroklubu a o půl jedenácté nečekaně vystoupily RED ARROWS, kteří zahájily své vystoupení průletem přímo nad našimi hlavami a následně předvedli tradičně skvělé vystoupení. Poté následovalo opět několik menších letadel polského aero klubu a v poledne slavnostní zahájení a průlety ve kterých byly k vidění i SU 22, následovalo vystoupení MIDNIGHT HAWKS po nichž se již chystal na své vystoupení Běloruský Su-27. Před ním ještě letiště opustily RED ARROWS a po jejich odletu odstartoval Su-27 ke svému osudovému vystoupení. Po havárii ještě komentátor oznámil smrt obou pilotů a poté se celá organizace zhroutila, organizátoři jako by oněměly a ani se nijak nesnažily organizovat více jak stotisícový dav, který po havárii a ukončení programu začal opouštět letiště. Zdálo se, že dvě havárie po sobě už organizátoři psychicky nezvládli (na minulém ročníku také zahynuli dva piloti, kteří se srazili ve vzduchu ) a doprava ve městě během hodiny také zcela zkolabovala. Přidali jsme se k odcházejícímu davu a po té co jsme asi půl hodiny marně čekali na autobus jsme vyrazili na nádraží pěšky, bratru osm kilometrů v plné polní a teprve po cestě jsme pochopily, že čekat nemělo smysl, všechny autobusy zůstaly viset v neuvěřitelné zácpě. Po půldruhé hodiny trvajícím pochodu jsme zdárně dorazili na nádraží a odjeli do Krakova odtud jsme na lůžku pokračovali v návratu domů. Přes všechny tyto útrapy a jakési prokletí, které tyto letecké dny pronásleduje, mohu tuto akci doporučit. Poláci jsou velmi příjemní lidé a o Čechách celou dobu mluvili jako o dobrých sousedech a až na tu strašnou smůlu nemohu této akci nic vytknout a všem jí vřele doporučuji. Česky se zde bez problému domluvíte a cenami budete příjemně překvapeni. Pouze s cestováním je to poněkud slabší, silnice znám sice jen z vyprávění, ale bylo mi důrazně doporučeno je nezkoušet a vlaky tam jezdí asi jako u nás před dvaceti léty tak to chce trochu trpělivosti, ale i tak na viděnou na dvanácté „Radom airshow“.
Milan Čangel
