Letecký den v Maďarském Kecskemétu se pro nás již stal srdeční záležitostí a tak jsme si ani letošní ročník nemohli nechat ujít a navíc tak jako Češi a Němci tak i Maďaři si letos připomínali 100 let letectví což slibovalo výjimečný program. Dokonce jsme si díky včasné rezervaci hotelu přímo v centru Kecskemétu mohly dopřát přílety a nácviky. Vyrazily jsme tedy ve čtvrtek v půl šesté ráno vlakem „EC 345 Avala“, který se ukázal jako dobrá volba a po šesti hodinách jízdy jsme již vystupovaly na Budapešťském východním nádraží (Budapešť Keleti), poté se bylo třeba přesunout na Západní nádraží (Budapešť Nyugati) ze kterého jsme pokračovaly dál do Kecskemétu. Cesta se dá zvládnout i s bagáží za slabou půlhodinku a navíc je po cestě nespočet možností k pivní přestávce čehož jsme samozřejmě využily. Nutno dodat, že Budapešť je nádherné město a obě nádraží připomínají spíše zámek než budovu veřejného železničního dopravce. Vlaky jsou přibližně na stejné úrovni jako u nás, nicméně s odlišným tarifním systémem, kdy jsou v každém rychlíku řazeny jednak běžné vozy a pak také luxusnější vozy za příplatek cca. 30,-Kč formou místenky, které se rozhodně vyplatí investovat. Vlaky mezi Budapeští a Kecskemétem jezdí v hodinovém taktu a cesta trvá asi 70 minut, takže o spojení se není třeba strachovat a procházku po Budapešti si tak lze libovolně prodloužit. Těsně po čtvrté odpolední jsme konečně dorazily na místo a nastal čas najít hotel což se přes veškerou přípravu ukázalo jako ne zcela snadné, protože náš hotel byl pečlivě ukryt v otevřené obchodní pasáži a trvalo nám asi patnáct minut, než jsme tuto záludnost pomocí místních obyvatel odhalily. Musím říci, že místní lidé jsou nesmírně příjemní a snad minutu poté co jsme na ulici rozbalily mapu města již u nás stála paní s dotazem, zda nepotřebujeme poradit. Ihned po ubytování a nezbytné očistě jsme vyrazily na procházku po historické části města, při které nám dělaly zvukovou kulisu nácviky, které již byly v plném proudu a Polské Iskry dokonce při příletu zavítaly nad centrum města.

Po místním průzkumu, několika pivech a zjištění odkud a kdy jede autobus na letiště jsme se odebraly ke spánku. Musím konstatovat, že pochopit jízdní řád městské dopravy v Maďarsku vyžaduje znalost Egyptského klínového písma a zručnost pracovníka šifrovacího oddělení kontrarozvědky. V našem případě list formátu A5 obsahoval jízdní řád pro linky 1 až 5 a uváděl odjezdy pro víkendový, prázdninový a běžný provoz. Navíc je třeba se mít na pozoru, protože mnoho linek se ještě dělí na jakési podlinky označené navíc písmenem (4A) a podobně, takže to, že jste nastoupily do čtyřky ještě neznamená jistou cestu na letiště.

Nicméně správný spoj jsme našly a dokonce jsme dešifrovali i odjezdy pro jednotlivé dny, takže jsme v pátek ihned po snídani vyrazily na letiště. Po cestě autobusem jsme viděli doslova armády lidí, kteří zdobili a uklízeli město či chystali parkoviště na víkend. Na naše poměry Maďaři vše chystali s nebývalou pečlivostí a také to bylo celý víkend znát. Po cestě okolo letiště jsme minuli zakrytý vrak Migu 29, který před dvěma lety havaroval při přistání, po nalezení vhodného místa jsme se usadily a k našemu údivu první, koho jsme potkaly, byla dvojice českých fanoušků z Písku, se kterými jsme nakonec strávily velmi příjemný den, jen počasí nás několikrát potrápilo. Celé dopoledne byla velmi nepříjemná mlha a k večeru jsme tak tak unikli bouřce, ale i tak jsme odcházeli spokojeni jako asi většina spotterů, kterých bylo okolo letiště několik set. Velmi pěkný byl přílet Ukrajinského Su-27, kterému dělala doprovod dvojice Migů 29 a trojice Gripenů. Po návratu do města následovala večeře v Řecké restauraci a nezbytné doplnění tekutin.

V sobotu jsme nic nechtěly ponechat náhodě a tak jsme vyrazily již v 6.15 autobusem s místními na letiště a k našemu údivu již před branou stála několik desítek metrů dlouhá fronta nedočkavců a tak jsme se raději přesunuli k třetí bráně, kde bylo pouze několik domorodců. V půl osmé po nezbytném odbavení jsme se ocitly mezi prvními na letišti a zamířily k expozicím v levé části letiště věnovaným historii i současnosti Maďarské armády a letecké technice, kterou uzavírala hala s technikou Aera Vodochody, kde byly k vidění snad všechny tipy letounů používaných armádou. Navíc Maďaři na rozdíl od nás nemají potřebu vše ihned prodat či sešrotovat, takže jsme si mohly postupně prohlédnout zachovalé stroje Mig 15, Mig 17, Mig 23, Su 22 a několik strojů Mig 21 v různých verzích, jejich kokpit, motory a výzbroj. Poté jsme zamířily na stojánku v pravé části letiště, která v porovnání s rokem 2008, byla o něco skromnější a jediné zpestření přestavoval Ukrajinský Su-27 a Izraelské letectvo. Co nám ani organizátorům v sobotu nepřálo, bylo počasí, oblačno a poměrně hustá mlha, která do desáté hodiny zcela znemožňovala letové ukázky. Potom bylo ovšem nebe stále plné až do půl sedmé večer a jednotlivé vystoupení se střídaly v tempu, které znemožňovalo i návštěvu toalet. Přes velmi nepříznivé počasí jsme se dočkali téměř všech vystoupení a po celý den mohli obdivovat skutečně precizní přípravu a to ve všech ohledech. Stánky s občerstvením nabízeli téměř výhradně Maďarské pokrmy, všude čisté toalety v dostatečném počtu a nespočet míst s pitnou vodou, kterou na dvou místech dokonce rozdávaly v půllitrových sáčcích. Po skončení programu se areál letiště začal rychle vylidňovat a tak i my zamířily k autobusové zastávce. Za branou jsme se občerstvily v bufetu „ U pilota“, posečkaly až se přežene dav valící se z letiště a opět místním autobusem zamířily k hotelu.

V neděli bylo počasí již o něco lepší a tak letový program mohl dle plánu začít již v osm hodin ráno. Nevím, možná je to můj subjektivní dojem, ale nedělní ukázky mi připadali mnohem atraktivnější a živější, především vystoupení Polských Isker bylo k nepoznání. Troufám si konstatovat, že všichni vystupující odevzdali na obloze vše a publikum také nešetřilo potleskem. Oba dny zakončovalo letový program společné vystoupení Maďarského letectva, které sestávalo ze vzdušného souboje dvou Migů 29 proti dvěma Gripenům, po kterém následoval nálet další dvojice Gripenů a obsazení letiště dvěma Mi 24 a jedním Mi 17. Po zajištění letiště ještě přišlo přistání An-26, které kryla opět dvojice Gripenů a celé vystoupení bylo zakončeno společným průletem s impozantním ohňostrojem ze všech strojů. Ve srovnání s tím co předvedlo české letectvo na letošní Aviatické pouti k 100 letému výročí je to žalostné srovnání. Pokud vše sečtu (program, zázemí, město, lidi a atmosféru) je pro mě „Kecskemet airshow 2010“ nejlepším leteckým dnem, který jsem navštívil a to na letecké dny jezdím již osmnáct let.

Odkaz na článek ministerstva obrany o Kecskemetu:

Fotky z Kecskemétu 6 - 8. 8. 2010 :