Ciaf 2009 I když CIAF již bohužel dávno není čím býval, užil jsem si letošní návrat do Hradce včetně příletů i odletů. Těšil jsem se jednak proto, že od rodičů přítelkyně to máme do Hradce kousek a navíc sem v koutku duše doufal v návrat starých časů a tak jsem v pátek ráno sbalil nezbytné nástroje a vyrazil k Pileticům fotit přílety a nácviky. S výjimkou asi hodiny a půl po obědě bylo celý den na letišti pěkně rušno a snad každý z návštěvníků předvedl alespoň průlet a Belgičané dokonce i letmé přistání. Jedničkou u mě byl nácvik vystoupení českého Gripenu jehož pilot nám doslova vyfoukl mozek z hlavy. V sobotu jsme natěšeni vyrazily na letiště, které na mne působilo při příchodu trochu opuštěným dojmem, velká plocha na pravé straně letiště kde stávala velká letadla zela prázdnotou a pouze před hangárem se krčilo pár strojů. Prošli jsme tedy z mého pohledu velmi chudou statiku a pomalu se přesouvali ke stánkům, kde jsem z hrůzou zjistil, že mezi diváky a pojížděcí dráhou jsou zaparkovaná malá letadla takže s focení startů a přistání nebude nic. Navíc se výrazně zhoršilo počasí takže vystoupení menších letadel bylo značně omezeno. Okolo čtvrté odpolední zima zvítězila a mi oželeli zbytek programu a vydali se na cestu zpět. To v neděli již bylo vše jinak, počasí jako na přání a program ať už byl jaký ko-li celkem svižně odsýpal bez větších prostojů a myslím, že bylo k vidění mnoho hezkých vystoupení. Někdy okolo páté odpolední jsme se vcelku spokojeni vydaly na cestu domů. Přesto, že je finanční krize a organizátoři jistě museli řešit nejeden logistický a organizační problém spojený s přesunem této akce neodpustím si kritiku dvou věcí, které mě na celé akci opravdu vadily a padají na vrub pouze organizátorů. Za prvé za zcela nevhodné považuji rozmístění a kvalitu stánků s občerstvením. Jídlo téměř bez možnosti výběru, navíc u modrých stánků se žlutou střechou, bylo jídlo nejedlé s výjimkou pondělí to už tam nebyli. A potom to ustavičné chvástání na téma CIAF je jedna z největších a nejprestižnějších armádních airshow v Evropě, přitom vystupují tři nadzvukové stroje navíc dva stejného tipu ( při vší úctě sobotní účast Typhoonu nepovažuji za plnohodnotné vystoupení, navíc premiérové). Nechci pouze kritizovat a tvrdit, že vše bylo špatně, ale s podniky jako je Polská Radom nebo Maďarský Kecskemét nelze CIAF ani srovnávat, to jsou zcela odlišné akce a to nejen z pohledu programu a množství techniky, ale především atmosférou a návštěvností, která se u obou zmiňovaných akcí pohybuje nad 150.000 diváků a to záměrně zmiňuji akce v pro nás srovnatelných zemích. Kdo tyto akce navštěvuje ví co mám na mysli, prostě tam všichni svou akcí žijí. CIAF se mi kritizuje velmi obtížně, sám jej navštěvuji od jeho začátků a pokud mě paměť neklame vynechal jsem za jeho historii pouze dvakrát a k vidění toho bývalo opravdu mnoho ( navíc i atmosféra byla taková jakou dnes známe už jen ze zahraničí ) a pan Aleš Cabicar určitě zaslouží náš vděk a úctu za ročníky minulé, ovšem poslední ročníky nemají s vojenským leteckým dnem pranic společného a velké už zůstali jen proslovy, které působí spíše groteskně a nebo spíše děsivě, protože co je největší a dokonalé na tom již není třeba nic vylepšovat, takže nezbývá než doufat, že se CIAF konečně odrazí ode dna a příští rok to bude o něco lepší. Na druhou stranu věc, kterou je třeba jednoznačně pochválit byla organizace dopravy a myslím, že kdo jel autobusem neprohloupil, nám trvala cesta z nádraží na letiště slabých 20min, a navíc jsem přesvědčen, že letošní ročník připravil běžnému návštěvníkovy atraktivní podívanou. Co mě naopak nejvíce těší, je dle mého názoru rok od roku stoupající úroveň prezentace českého letectva na které můžeme být pyšní.