Na letošní Aviatickou Pouť jsem se letos opravdu těšil, přesto že starší letadla nejsou má krevní skupina, takové množství legend mě přilákalo již v pátek na přílety. Počasí vyšlo organizátorům opravdu jako na objednávku, když jsme ve čtvrtek odjížděly v dešti při 13˚C, předpovídanému slunečnému víkendu jsme moc nevěřili. V pátek ráno jsem tedy vyrazil se zásobou teplého oblečení na letiště, což se ukázalo jako velká chyba. Celý den bylo okolo letiště příjemně rušno a večer jsem se vracel domů sic spálen, ale spokojený a s plnou kartou.
V sobotu před devátou jsme se ženou a přáteli vyrazily na letiště a už kousek za nádražím nás čekalo první nepříjemné překvapení v podobě téměř se nepohybující kolony. Asi po deseti minutách (ne)popojíždění jsme rezignovali, dědu s autem poslaly zpět domů a vyšli směrem k letišti, kde se mě zmocňovala směsice vzteku a zoufalství. Vstupenky byly k mání u třech stolečků po dvou slečnách, které ač se snažily sebe více neměly šanci zvládnout dav příchozích. U brány se krčili dva starší pánové a odbavovali příchozí, toto již nebylo hodno jakéhoko-li komentáře a navíc jsem později zjistil, že jsme měli vlastně štěstí, protože jedna rodina nám po příchodu sdělila, že cesta přes Pardubice a odbavení jim zabralo přes tři hodiny a druhá skupina přátel po poledni volala, že stojí za plotem z druhé strany, protože okolo poledne již doprava kolabovala zcela.
Po příchodu do areálu jsme minuli letouny CLV Pardubice, slovenskou L-39 a Polský Mig-29 ke kterému jsem také ihned zamířil. V samotném areálu bylo opravdu na co koukat, skutečně obrovské množství pozemní a letecké techniky. Postupně jsme to vzali z levé strany směrem ke stojánce, která byla plná skvostů tipu Focke-Wulf, Spitfire, Hurricane, Bf-109 či čerstvě zalítaný Mig-15 a mnoho dalších. Samotný letový program byl precizně připravený a sladěný s programem, který se odehrával na zemi. Celý den jakoby skutečně prostupoval naší historií od roku 1910 do současnosti a vhodně byl doplňován akrobatickými vystoupeními. Jediný kdo si dle mého soudu zaslouží kritiku je české letectvo, které se ani k takovému výročí nezmohlo na žádné společné vystoupení a i když všechny tři sólová vystoupení byla perfektní. Ve srovnání vystoupeními, která si připravila Německá Luftwaffe či Maďarské letectvo ke stejnému výročí byla prezentace Českého letectva žalostná.
Mě samotnému se akce moc líbila a na rozdíl od oslav 100 let letectví v Německu nebo Maďarsku měla nápad, originalitu a pevnou vazbu na skutečné historické události, ale o to více nerozumím jak organizátoři, kteří zajistili tak skvělý program, mohli naprosto selhat při organizaci dopravy. A celé zázemí (stánky s občerstvením, popelnice, toalety a voda) jako kdyby počítalo s poloviční návštěvností.
M
